Placení je jednoduchá, ale zároveň často i nesnadná záležitost. Jednoduché je to v tom, že se ho všichni lehce naučí používat, že není žádným problémem pochopit, jak se dávají peníze z ruky do ruky, případně jak se platí kartou, složité je to pak ale v tom, že ten, kdo chce platit, musí mít nejprve čím tak činit, tedy musí si nejprve sehnat peníze. A to bývá často hodně velký problém. Ne teoreticky, protože každý chápe, jak se peníze vydělávají, ale prakticky, protože se přesto někdy nepodaří leckomu z nás vydělat si dost. A když je peněz málo, platit se dá pouze za něco, a když peníze dojdou docela, už nikdo nezaplatí, ani kdyby dokonale věděl, jak se to dělá, a byl k tomu i motivovaný.
Bez peněz se prostě utrácet nedá. A bez utrácení si tedy nikdo nic nekoupí. A to, co si někdo z nás nekoupí, pak může dotyčnému chybět. A může to být i hodně nepříjemný nedostatek. Někdy i takový, že se musí peníze sehnat jakýmkoliv způsobem, jenom aby byly. Protože jsou i nepostradatelné výdaje.
A když si někdo na něco nevydělá, ale přesto po tom prahne? Pak si dotyčný musí vzít alespoň půjčku. Která ho sice do jisté míry zatíží v budoucnu, ale v daném okamžiku mu dá možnost zvládnout to, co se zvládnout musí.
A kterou půjčku by si měl člověk vzít? Pochopitelně takovou, která mu vážně prospěje. Tedy dosažitelnou a finančně i jinak výhodnou. Jenže to se často také daleko snáze řekne, než splní. Protože je i celá řada lidí, kteří mohou po ideální půjčce toužit, ale zkrátka ji nedostanou. Protože nejsou bonitní.
A když se u jiných půjček nepodaří uspět, je tu naštěstí pořád ještě nebankovní hypotéka. Kterou ale neseženeme v bance, nýbrž u nebankovní společnosti. A čím se tato ještě odlišuje od bankovních půjček? Hlavně svou snadnou dostupností pro všechny, kdo se za ni mohou zaručit zástavou nemovitosti. Což je víc než snadno zvládnutelná podmínka.