Naše lásky

Pamatujete si na svou první lásku? Já ano. A bylo to ve školce. Já vím, že je to takové vtipné, že první lásky bývají vždycky ve školce. Nicméně ale sami víme, že školkovská láska nemá s tou klasickou láskou v dospělosti absolutně nic společného. Navíc já si myslím, že malé děti ve školce neberou lásku tak jako my v dospělosti, ale tak, že si dvě děti jsou sobě sympatické a kamarádí spolu. Protože si pamatuji, že můj bratr se nějak v osmi letech jenom na oko oženil s mou nejlepší kamarádkou. Měli krásnou svatbu, krásná dětská a veselá. My jsme byli děti a opravdu nás to bavilo. Ale je logické, že spolu ale samozřejmě nevydrželi, což jistě každému dojde.

Vyznání lásky.

Nyní má každý své rodiny, a dokonce moje nejlepší kamarádka se před deseti lety odstěhovala sto padesát kilometrů od rodného města. Musím říct, že mi to hodně mrzelo. Takže tady jde vidět, že není láska jako láska. Navíc taky láska má různé způsoby, jak se vyjadřuje. Láska může být také mateřská anebo láska k některé věci. Já mám totiž oblíbeného jednoho plyšového medvídka, kterému je skoro sto let.

Láska je pěkný cit.

Dostala jsem ho od své prababičky, která ho taky od někoho dostala. Vůbec nevím, jaký je jeho původ. A já musím říct, že já toho plyšového medvídka opravdu miluji. Tedy on medvídek není plyšový, ale je spíš ze slámy, a ještě stále píská, což je prima. Medvídek je opravdu zachovalý, na to, že je velmi starý. A je opravdu roztomilý a myslím si, že kdybyste toho medvídka taky viděli, tak si ho jistě taky samozřejmě zamilujete jako já. A že to bude láska na první pohled. A když už jsme u lásky na první pohled. Věříte na takovou lásku nebo ne? Já abych se přiznala, tak ani přesně nevím. Je jasné, že někdo mi do oka padne během tří sekund, ale když jeho chování bude hulvátské, tak těžko z toho bude pravá láska. A jistě v tomto názoru nejsem sama.