Člověk je tvor společenský a jako takový se rád baví. Zajde si mezi kamarády, do hospody, do cukrárny, nebo jen tak se s nimi sejde třeba na lavičce v parku. A je o zábavu postaráno, pokud si ovšem ti lidé mezi sebou rozumí a bavit se chtějí. 

Zábava ovšem může být také hra. Například taková ta divočina, útoky, obrana, válka, jak se to jen… Aha, už jsem si vzpomněl, jsou to šachy. Hra pro lidi s bystrým mozkem a úsudkem. A také musí umět vidět dopředu. Se mnou hrál šachy každý rád, neb ovládám toliko základní pravidla a většinou mne každý porazil zhruba do desátého tahu. U této hry panuje klid a ticho a zakašlání se jeví jako rány z kulometu.  

To další zábava je kolektivní a jmenuje se fotbal neboli kopaná. I zde figuruje útok a obrana, ale při tom je kravál jako by byl konec světa. Ovšem to k tomu patří. Fotbal před prázdnou tribunou a bez fandů jaksi není ono. Zábava je jen když je hluk.  

Tento bývá i na zábavách tanečních. Jednou, svého času již jako dědek jsem se nechal zlákat do nějakého klubu, kde jsme si chtěli dát po kalíšku a v širém okolí bylo všude sucho. Známý platil, tak jsem se nechal přemluvit a dodnes toho lituji. Protože sotva jsme vešli, nemohli jsme se domluvit. Takový tam byl hluk. Jak se bavili ti mladí to nevím. Vůbec netuším, jak se slyšeli. Já to vzdal za deset minut, a ještě venku mi hlava duněla jako v mlátičce.  

Já osobně preferuji zábavu tichou. Hudbu lehce do sluchátek, film také, nebo se jen tak toulat lesem, co nejdále od lidí a odpadků.  

Každého baví něco jiného. Jeden řve na fotbale a druhý v klidu chytá ryby. Někdo je rád v kolektivu, někdo raději o samotě. A věřte nebo ne. Sednout si někam, kde nikdo není a poslouchat, jak šumí les je také druh zábavy. Ovšem tato není dána každému, a to je jen a jen dobře.  

Takže, lidi, bude víkend, kam si vyrazíte vy?